Výstava Barvy nesouhlasu. Mezi akcí, undergroundem a exilem – česká výtvarná scéna a Charta 77 připomíná výtvarné umělce, kteří se v období normalizace rozhodli hájit svobodu tvůrčího projevu i základní občanská práva a svůj občanský postoj vyjádřili připojením podpisu k prohlášení Charty 77. V Litoměřicích je prezentována téměř třicítka výtvarníků (z celkem více než čtyřiceti), kteří se v letech 1977–1988 k tomuto zásadnímu dokumentu připojili.

Výstava vznikla v souvislosti s 50. výročím procesu s hudebníky alternativní scény, známého především jako proces s The Plastic People of the Universe. Odsouzení čtyř osobností českého undergroundu (Ivana Martina Jirouse, Pavla Zajíčka, Vratislava Brabence a Svatopluka Karáska) k nepodmíněným trestům bylo jedním z impulsů ke spojení různých proudů občanského odporu proti komunistickému režimu a vedlo i ke vzniku prohlášení Charty 77, zveřejněného 1. ledna 1977.

Výstava mapuje českou výtvarnou scénu od kulturního uvolnění přelomu 50. a 60. let přes události roku 1968, období normalizace až k akčnímu umění a prostředí undergroundu. Zastoupena je většina výtvarných projevů včetně dokumentace akcí a happeningů (Milan Knížák, Zorka Ságlová, Jan Steklík). Od prací členů tvůrčích skupin z období 50. a 60. let (Jan Koblasa, Jaroslav Vožniak, Antonín Tomalík, Aleš Lamr) přesouvá pozornost návštěvníka k dílům členů Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu, z nichž mnozí se později stali prvními signatáři Charty 77.

Přibližuje také ztráty, které česká výtvarná scéna utrpěla vlnou emigrace po roce 1968 (Antonín Málek, Jiří Valenta, Karel Zlín), a práce 28 signatářů Charty 77 ze 70. a 80. let (vedle nejznámějších – Jiřího Koláře, Oty Slavíka či Karla Trinkewitze – také Dany Puchnarové, Olgy Karlíkové, Olafa Hanela, Josefa Císařovského, Davida Němce, Juliany Jirousové (Stritzkové), Romana Trabury, Eduarda Ovčáčka, Tomáše Haleše, Jaroslava Hutky, Petra Kouby, Jana Šafránka a mnoha dalších). V závěru výstava věnuje pozornost dílům autorů, kteří se k dokumentu nepřipojili, přesto však mnohdy z banálních důvodů čelili cenzuře, zákazům vystavování i jiným formám perzekuce.